Bobathova metoda

Rehabilitace v dětském věku má velký význam a je velmi důležité zahájit ji co nejčasněji. Většinou se u rizikových novorozenců začíná již v nemocnici a po propuštění se pokračuje v rehabilitaci  v ambulantní péči nebo v denním pobytu. Existuje mnoho terapeutických postupů. Často se kombinuje zejména  Vojtova metoda a Bobath terapie.

Ve světě je nejpoužívanější neurovývojová terapie manželů Bobathových. Neurolog Karel Bobath a rehabilitační pracovnice Berta Bobathová založili v Londýně Bobath centrum, kde svůj terapeutický přístup rozpracovali, aplikovali na pacientech s centrálními poruchami hybnosti a zároveň věnovali velké úsilí předávání svých zkušeností ostatním terapeutům.

Neurovývojová terapie vychází z poznání dvou důležitých faktů. Prvním z nich je skutečnost, že přítomná mozková léze vede k poruše centrálních mechanismů posturální kontroly a zároveň léze způsobuje opožďování nebo zástavu vývoje dítěte ve všech nebo některé vývojové složce. V důsledku poruchy mechanismů posturální kontroly má dítě přítomný patologický posturální tonus a na tento tonus se navazují pouze patologické pohybové vzory. Tyto pohybové vzory dítě používá k dosažení funkce a tímto získává pouze patologickou senzomotorickou zkušenost.

Cílem každého terapeuta, který pracuje v rámci tohoto léčebného konceptu je za cílené aplikace tzv. handlingu umožnit dítěti získat správnou senzomotorickou zkušenost. Handling je soubor všech terapeutických technik, které používá terapeut, ale i rodič s cílem upravit tonus, navodí správný pohyb. Terapeut neučí dítě provádět pohyb pasivně, ale důslednou, individuální kombinací technik se snaží dosáhnout stavu, kdy dítě je schopno přebrat aktivní kontrolu nad svým pohybem a tím získat správnou zkušenost. Bobath koncept není metodou, ale určitým druhem filosofie, která nabízí způsob jak nahlížet na problémy pacienta, jak jim porozumět a jak je řešit. Bobathovi rozpracovali cílené individuální vyšetření pacienta. Rozpracovali systém terapeutických technik. Tyto jsou však pouze nástroji v rukou terapeuta. Důležitým rysem terapie je právě holistický pohled na pacienta, velký důraz na kvalitu pohybu a na týmový přístup při řešení všech potíží pacienta. V případě dítěte s DMO je žádoucí společný přístup jak fyzioterapeutů, ergoterapeutů, logopeda i rodiny dítěte. Tento terapeutický přístup lze použít u většiny diagnos, které vznikají jako následek postižení CNS, nejen u DMO.

Cílem terapie je učinit dítě co nejsamostatnějším a nezávislým.Přistupujeme k dítěti jako k celku. Podle stupně postižení se snažíme zlepšit funkce, udržet funkce, preventivně zabránit vzniku sekundárních změn a zkvalitnit život dítěte. Základem terapie je kvalitní vyšetření, ve kterém se snažíme posuzovat dítě pozitivně. Hodnotíme celkový dojem dítěte, co dovede samo, co dovede s dopomocí, co nedovede, posturální tonus, pohybové vzory, přidružené problémy, asociované reakce. Určíme si hlavní problémy a z toho pak vyplývá terapeutický postup a cíl terapie. Při terapii samotné nejprve ovlivňujeme svalový tonus, nejčastěji v tonus ovlivňujících vzorech tzv.TIPech. Pak pracujeme ve funkčních polohách na vzpřímení, rovnováze a obraně. Pomocí kompenzačních pomůcek se snažíme zabránit vzniku deformací. Bobath terapie není jen rehabilitace, ale komplexní péče o dítě během celého dne. Snažíme se rodičům poradit jek dítě zvedat, nosit, polohovat, jaké polohy mu během dne nabízet pro hru a které naopak ne. Vždy přistupujeme k dítěti pozitivně a dostatečně jej motivujeme. V týmu, který s dítětem pracuje je řada odborníků, ale hlavním článkem jsou rodiče, které se snažíme vždy podpořit a pomoci jim.

Velmi výhodnou terapií pro hemiparetické pacienty je proprioceptivní neuromuskulární facilitace, která však vyžaduje určitou míru spolupráce pacienta. Pracuje se v diagonálách, které zahrnují všechny tři složky pohybu tak, jako v běžném denním životě.

V jiných zemích je používaná i konduktivní terapie Andráse Peteho. Tato terapie se v DRS nepoužívá, protože vyžaduje speciální proškolení.

Závěrem bych chtěla říci,že žádný terapeutický postup není ideální a proto si myslím, že fyzioterapeuté by měli mít možnost být vzděláni ve větším počtu rehabilitačních technik, aby mohli svým pacientům poskytnout tu nejerudovanější pomoc.